Pelléova vila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pelléova vila
Pelléova vila - východní průčelí do zahrady
Účel stavby
Základní informace
Sloh neorenesance, klasicismus
Architekt Rudolf Koukola
Výstavba 1889–1890
Přestavba 1978-2003–2004
Stavebník Rudolf Koukola
Současný majitel MČ Praha 6
Další majitelé ČSR-Maurice Pellé
Poloha
Adresa Pelléova 91/10, Praha 6-Bubeneč, ČeskoČesko Česko
Ulice Pelléova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 40456/1-1466 (PkMISSezObr)
Web www.villapelle.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelléova vila (Villa Pellé) je výstavní architektonicky hodnotná novorenesanční vila v Praze 6-Bubenči, se zahradou a původně i konírnou. Je součástí významného širšího urbanistického celku reprezentativních vil konce 19. a začátku 20. stol. při Slavíčkově ulici a patří mezi nejznámější vily v této diplomatické a rezidenční oblasti.

Charakter a popis stavby[editovat | editovat zdroj]

Vila čp. 105 v Dobřichovicích, letní dům generála Maurice Pellé jejímž architektem je taktéž Rudolf Koukola

Novorenesanční vilu navrhl roce 1889 pro svou tchyni a vdovu po Karlu Knoblochovi, majiteli libeňského „Anglického“ pivovaru, Marii Knoblochovou (vedena v matričních záznamech jako první majitel vily) arch. Rudolf Koukola. Stavba i s přiléhající zelení a oplocením byla v roce 1958 zapsána na Ústřední seznam nemovitých kulturních památek. Objekt s bohatou sgrafitovou výzdobou fasády a se zbytky zachované štukové dekorace vnitřních prostor, patří mezi nejznámější vily v rezidenční oblasti, která se rozkládá od křižovatky Špejchar až ke Královské oboře.

Vila je projektována jako podsklepená patrová stavba se zvýšeným přízemím. Vstupní západní průčelí je v ose zdůrazněno mohutným, avšak noblesně vystupujícím rizalitem osazeným bohatě zdobeným balkonem. Východní průčelí se po celé své délce otevírá do zahrady mohutným portikem s dvěma terasami a čtyřmi pilíři. Takto řešená lodžie, kterou i s terasou v roce 1932 přistavěla firma Josefa Blechy, je elegantně zakončena do středu umístěným předsazeným schodištěm. Obě zbývající boční průčelí mají pouze mělké rizality. Stavba i přes mohutnou hmotu fasády s bosáží působí odlehčeně a dohromady s velmi kvalitními architektonickými detaily, štuky i prvky tvoří nezaměnitelný celek.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Koukola jako syn stavitele Josefa Koukoly vlastnil ovocný – údajně hruškový – sad v Bubenči poblíž křižovatky na Špejchaře. Je možné, že jej vyženil. V jeho místě v roce 1890 vystavěl nejen tuto vilu. Hned naproti pro sebe a svoji choť Klementinu (dceru Marie Knoblochové) postavil v roce 1893 hrázděnou vilku a zbývající parcelu prodal Stanislavu Suchardovi na stavbu jeho staré vily s ateliérem (Slavíčkova 15). Vilu v roce 1900 Knoblochová prodala Luise Vondráčkové, opustila ji však až v roce 1906 kdy se přestěhovala do nově postavené vilky (Slavíčkova 19) vedle letního vily dcery Klementiny a tchána Koukoly. Tam o rok později 29. prosince 1907 zemřela na infarkt.

V letech 1919–1920 zde bydlel patrně nejslavnější obyvatel vily po němž je dnes vila i přilehlá ulice pojmenována. Francouzský generál Maurice Pellé (1863–1924), velitel francouzské vojenské mise v Československu a později, v letech 1919 až 1921, náčelník československého Hlavního štábu branné moci. S Čechami ho pojila nejen vojenská služba a diplomatická činnost, v roce 1921 se oženil s Jarmilou Braunerovou, neteří malířky Zdenky Braunerové, s níž měl dceru Marishku Pellé. Rodina jeho manželky má vilu ve středočeských Dobřichovicích (taktéž Pelléova vila). Generál Maurice Pellé zemřel v roce 1924.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Vila později přešla do majetku obce. V letech 1978 až 2001 zde sídlila mateřská školka, jejíž provoz vzhledem k odlišnosti provozu znamenal množství necitlivých úprav, které zasáhly do původních interiérů objektu například proběhly změny poloh příček, rozšíření sanitárního zázemí a vybavení, odstranění původních vlysových podlah, které byly nahrazeny linoleem a koberci, odstranění původní štukové výzdoby v sálech.

V roce 1994 začala obec z důvodu vysokých architektonických kvalit vily uvažovat o celkové revitalizaci a vůbec využití celého objektu ve prospěch společenského a kulturního využití. V témže roce byla na průčelní fasádě domu osazena pamětní deska věnovaná památce generála Maurice Pellého. O rok později v roce 1995 pak došlo k jejímu slavnostnímu odhalení za přítomnosti zástupců Velvyslanectví Francouzské republiky.


V roce 2001 byl provoz mateřské školy vzhledem k nedostatku dětí shledán jako nerentabilní a ukončen. Stavební povolení bylo vydáno v roce 2002 na projekt, který vypracovala architektonická kancelář CASUA. Hlavním principem rekonstrukce bylo navrátit domu původní prostorový koncept jednotlivých salónů v přízemí a prvním nadzemním podlaží ve prospěch velkých výstavních prostor a to i za cenu odstranění některých příček z první rekonstrukce v roce 1978.

Takto citlivě restaurovanou vilu provozovala od roku 2003 obecně prospěšná společnost Pelléova vila, založená Městskou částí Praha 6 a Nadací Milady a Jiřího Anderlových. Objekt pak více než deset let sloužil jako muzeum věnované obrazům, grafikám, kresbám, které vznikly během šedesáti let tvorby významného českého výtvarníka a grafika Jiřího Anderleho a které doplňovala jeho sbírka primitivního afrického umění. Galerie Anderle ukončuje svoji činnost k datu 30. března 2014 ukončením partnerství ze strany radnice. Zakladatelům se totiž nepodařilo shodnout na koncepci, jak vilu na atraktivním takto místě využívat dál, radnice nadaci vytýkala, že nedokázala upoutat veřejnost a do krásné vily přilákat více návštěvníků, stejně jako neprůhlednost financí.

Aktuálně je objekt v majetku MČ Praha 6 (využívá vilu mj. jako obřadní síň). Novým provozovatelem vzešlým z výběrového řízení je od září 2014 nestátní spolek Porte, jako nezávislá a dobrovolná organizace, která od doby svého vzniku zorganizovala desítky volnočasových, kulturních akcí, mimořádných uměleckých výstav v ČR i zahraničí, koncertů, ale i speciálních programů pro seniory nebo děti a mládež. Spolek Porte spravuje také nedalekou Píseckou bránu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]